Snídaně v Lázních

Dnes po ránu jsem si v obvyklém shonu udělal radost a jelikož nebylo čím jiným žaludku popřáti, otevřel jsem si v práci Lázeňské oříškové oplatky Kolonáda, a musím říct, že k ranímu kafíčku je budu pravděpodobně od této chvíle otvírat častěji.

Pocítil sem příjemné bombárdování endorfinu mé mysli hned necelou sekundu po prvním drobkotvůrném křupnutí. "Připoměl" jsem si tím lázeňskou atmosféru 19 století, neminuly mě představy nafintěných dámiček s paraplíčkem, procházející se po Mariánské Kolonádě bo boku s klanícími se "džentlmeni" v kloboucích a smokingech.

Škoda jen, že jsou tak sladké a nemohl jsem si je vychutnávat déle a teplé by byli určitě ještě mnohem lepší :)

Pár citátků :)

"Polovina z toho, co sníme, udržuje naživu nás, druhá polovina lékaře."

"Šampaňské ještě nikomu neublížilo"

"Dobře vychovaný Angličan se tváří, jako když kouše do citrónu, i když si pochutnává."

"Každé sousto se musí sežvýknout alespoň jednou."

"Protijed - po špatné večeři se navečeřet znovu."

"Po českém obědě jest seděti a tupě zírati."

"Angličané vynalezli konverzaci u tabule, aby na to své jídlo zapomněli."

"Hlad je prý nejlepší kuchař - ať mi tedy něco uvaří, když ho mám!"

"Houby pojídá žena vždy společně s mužem, protože nechce umřít sama."

"Můj med je tak dobrý, že bych ho vůbec neprodával, kdyby mi do něj nespadl potkan."

"Nejen chlebem živ jest člověk," řekl si pan M. A objednal si láhev sektu a slečnu Mici. "

"Není těžké vyznat se v anglické kuchyni - co je teplé, to je pivo, a co je studené, to je polévka."

"Tlustí lidé žijí kratší dobu, ale jedí déle."

"Těžké s tím obcování, kdo jen své držce nahání."

"Kdo chce spáti sladce, ať večeří krátce."

"Kdo chce být tlustý a spokojený, musí baštit všechno."
_____________________________
Zdržím se jakýchkoliv hodnotových výroků a názorů k těmto citátům, jen je posílám dál :))
______________________________
A co na to Earl ? :))

Pizza na čtyřech

Dodávka francouzské automobilky Citroen HY - kultovní (u nás né až tak známé) vozítko, které si našlo nemálo příznivců a nadšenců po celém světě, je opravdu zajímavý exemplář automobilového průmyslu, který si bezesporu zaslouží pozornost.
Tento Citroen byl vyráběn v různých variantách, jako dodávky, mikrobusy, obytné vozy, sanitky i policejní vozy atd.

Jíž dlouho mám v hlavě zajímavý s hodně velkou nadsázkou řekněme "obchodní" záměr, který bych někdy rád s tímto kouskem zrealizoval. Bohužel to, ale vidím až na důchod :)

Chtěl bych totiž z tohoto vozu vybudoval "pojízdnou" pec na Pizzu, tzv. Pizza Van.
Musím, se přiznat, že jsem jednou zahlédl starou retro fotografii, kde toto vozítko právě takto sloužilo a naprosto mě to nadchlo.

Pec na pizzu by musela být samozřejmě na dřevo a pizza pochopitelně poctivá a dobrá :)
Ne že by mě nějak extra lákalo dělat pizzu :), ale spíš mě láká "tvoření" a spojení tohoto původem francouzského vozítka s jídlem jako takovým.

A jak to vidí Earl ? :))

Není vejce jako vejce

Jsem rád, že už několik let naše širší rodina nemusí kupovat vajíčka v obchodech a supermarketech.
Můj děda, vzorný a schopný zahrádkář, chová na své zahrádce (i zahradách ostatních sousedů :)slípky, které ovšem nejsou jen tak obyčejné. Tato ochočená a hravá zvířata, o které se děda stará snad nejpoctivěji jak jen se vůbec o slepice starat dá, si musí připadat jak ve slepičím ráji. Každý den s dědou chodí na návštěvy k sousedům po osadě, kde jsou pohoštěni čerstvou travičkou a jetelíčkem a do kurníku dostávají od všeho něco, zeleninu, kukuřici, ovoce, vše co děda vypěstuje na zahrádce, prostě pestrou stravu.

Dovedete si představit, jaká asi tyto slepice snáší vajíčka. Každé vajíčko má krásně tmavě žlutý žloutek a osm z deseti vajec má dokonce žloutky dva :)

Dnes chová děda již několikátou generaci slípek a pokaždé k nim přilnul natolik, že staré slepice, které už ani třeba nesnášejí vajíčka není schopný zabít a nechá je spokojeně při plnohodnotné stravě dožít.
Já se tomu vůbec nedivím. Představa, že zapískám (což je pro ně dědův signál, který znamená, že se de na výlet) oni radostně přicupitají, a teď bych jim měl jako useknout hlavu ? :)

Mě tak napadá, že můj děda je možná první pravý biozemědělec v Čechách :)

A jak to vidí earl ? :))

Recept na "staročeský" medáček

Bohužel, recept na tento ojedinělý kulinářský fígl nemohu nikde sehnat. Naposledy jsem ho jedl možná už před deseti lety. Jde o několik na sobě položených tenkých vrstev jistých medových placiček, mezi kterými je rozetřený sladký bílý krém,celé je to polité čokoládou a moc dobré :) Placky o velikosti plechu se postupně kladou na sebe, promazávají krémem a nakonec se polité čokoládou rozřežou na malé obdélníčky. Upozorňuji, že nejde o medovník.

Pokud by někdo věděl oč jde a jak se vyrábí tato staročeská vymlsávka, prosím napište.

Lév žeuré mandlé á loupasijé

Patřím k lidem, kteří se necítí úplně ve své kůži, pokud okolo něj v restauraci běhají tři číšníci, kteří se navíc střídají a každý se pravidelně každých pět minut zeptá, jestli je vše v pořádku a pokaždé si před tím "zakašláním" srovná hlas.
Takovýto přístupu, nevím proč, ve mně vyvolává pocit "hajzla", který se nechává obskakovat služebnictvem :)
Pochopitelně chápu, že ti číšníci to tak vidět nemusí a třeba jsou i rádi za to, že díky hostům mají práci. Ale mně osobně přehnaný zájem číšníků připadá jako zbytečná šaškárna a je mi to proti povaze. Někomu to vyhovovat může, ať už si tím potřebuje připadat důležitě nebo si zvedat ego a podobně...

Jídlo ať je co nejlepší :), ale u obsluhy by mi bohatě stačilo, pokud by pochopila, že když se na ní na chvíli "dychtivě" podívám, tak něco potřebuji, ale nebude to utřít pot z čela nebo vytáhnout trenky :D

Na druhou stranu nezájem a jednání, z kterého může mít host pocit, že snad obsluhu dokonce i otravuje a "okrádá o čas", je druhý extrém, který do restaurace už vůbec nepatří.

Záleží na vedení restaurace jaký styl obsluhy nastaví a samozřejmě na osobonostech samotné obsluhy.

Podle mě by ideální obsluha měla být hlavně milá, znalá, vnímavá, nevtíravá, rychlá a může mít i příjemný vzhled :)

Vegetariánské pochoutky aneb vaříme s čistým svědomím 2

Těstoviny s rajčaty a ementálem

Ingredience:
těstoviny
5 ks čerstvých rajčat (mohou být i z plechovky)
trocha dobrého kečupu
půl zelené papriky
3-4 stroužky česneku
rozdrcený celý pepř, sůl
špetka olivového oleje
nastrouhaný dobrý ementál (lépe hodně :)

Příprava:
-uvaříme těstoviny, ehm (těstoviny vaříme v průběho přípravy omáčky :)

-příprava omáčky
rajčata spaříme vroucí vodou, chvíli je v ní necháme, když popraskají, tak je oloupeme, nějakým způsobem rozmačkáme, rozkrájíme, rozmnělníme na hrubší rajčatovou "kaši" (trochu těchto rozmačkaných čerstvých rajčat si necháme nakonec na ozdobení :)
oloupaná a rozmačkaná rajčata hodíme na pánev s trochou olivového oleje a přidáme půlku hodně najemno nasekané zelené papriky a rajčata z konzervy - pokud máme, dochutíme česnekem, solí, drceným pepřem, chvíli vše na pánvi povaříme a přidáme malinko kečupu (pokud nemáme rajčata z konzervy)

Servírování:
Při vkládání těstovin na talíř je postupně prosipáváme nastrouhaným ementálem, pak je polejeme horkou připravenou omáčkou a opět posipeme ementálem, na který tentokrát navrch ještě přizdobíme trochu čerstvých rozdrcených oloupaných rajčat, které jsme si nechali z přípravy omáčky.
Upozorňuju, že ementálem je třeba nešetřit.

Dobrou chuť a štěstí prasátkům :)

Šumivý fenomén z Šampéjn

Fenomén vín z Champagne je jedním z těch, ve kterých hraje zásadní roli oblast - terrior, ze které vína pocházejí.
Minerality a specifičnosti, kterou nacházíme v těchto vínech, nelze dosáhnout nikde jinde na světě. Zásadnímy faktory, kterými oblast pusobí na charakter těchto vín jsou křídové podloží, typycké pro Champagne chladnější klima, díky kterému hrozny tolik nedozrávají a jsou tak ideální pro druhotné kvašení, hluboká úcta k tradici, vinařské školy a zkušenosti lidí z Champagne, kteří v tomto regionu vyrábějí šumivá vína již několik století.

Můžete být celoživotní teoretičtí odborníci na šampaňské, ale opravdu ho nepoznáte do té doby než se na něj ve skleničce přívětivě a se zájmem podíváte, pozorně nasloucháte jeho šumění, přivoňíte a poté ochutnáte a vychutnáte vše co vám smysly v ústech dovolí. O tom totiž šampaňské opravdu je.

Na zdraví :)



Osobní tipy na víc než dobrá šampaňská vína:
Pol Roger Brut Vintage 1998
Philipponnat Réserve Rosé
Jacquesson Cuvée 731
Gosset Grand Rosé Brut

Vegetariánské pochoutky aneb vaříme s čistým svědomím 1

Recept na speciální nivové karboše :)

Ingredience:
200g Nivy
2 vejce
1 lžíce mléka
3-5 stroužky česneku
majoránka(1-3 lžíce, dle chutí)
sůl, pepř (vše dle chuti, může se přidat i trošička nasekané cibulky)
několik lžic strouhanky (4-5 lžic)

Postup:
-příprava
Nivu na hrubo nastrouháme, přidáme vejce, mléko, rozdrcený česnek, sůl, pepř a strouhankou doladíme potřebnou konzistenci - strouhanky nedáváme zbytečně moc, aby nebyli karbanátky zbyrečně suché, přidáme jí tak akorát k dosažení hmoty, která drží alespoň dočasně tvar potřebný k osmažení. Takže vše důkladně prohněteme, a z hmoty vytvarujeme karbanátky (placičky o průmeru tak 6-7cm a výšce 3cm.
-smažení
na rozpálený ! olej, kterým nešetříme (karbanátky musí trochu plavat, aby se nepřilepovali) vkládáme postupně karbanátky a s každým musíme chvíli po vložení občas zahýbat a odlepit ho. Smažíme dozlatova několi minut na každé straně tak na stupni 6-7/9), průběžně otáčíme. S karbanátky na pánvi zacházíme opatrně ! :)

Servírování:
K hotovým karbanátkům se ideálně hodí chléb, hořčice, kyselá okurka a rozhodně české pívo :)

Musím říct, že mě osobně překvapilo, jak je to dobré.

Dobrou chuť

Velká žranice (La Grande Bouffe)

Dnes večer jsem si vzpoměl na jeden zajímavý film, který se v překladu jmenuje Velká žranice.
V určitém smyslu se jedná o geniální film, u kterého si člověk dokáže uvědomit i tu absurdní stránku, kterou v sobě, třeba i gurmánství - záliba k jídlu, ale i lidský život jako takový, bezesporu má.
Pro každého to může být trochu něco jiného.
Těžko říct z čeho může pramenit přehnaný zájem o to co kdy kde a jak jíme a pijeme.
Samozřejmě to v prvé řadě děláme proto, že je nám to příjemné. Přes chuťové a čichové (mohou nám pomáhat i hmatové a zrakové smysly :), se nám dostáva podnět z talíře do "prostoru" mysli, kde se nám, dejme tomu i díky dalším X chemikáliím, "tvoří" příjemné pocity :)

Ale z čeho pramení naše potřeba těchto požitků ????

Nejeden z těchto důvodů můžeme nalézt v tomto surovém, pro někoho provokativním filmu (na který se snažím v tuto chvíli už s více jak s pětiletým zpožděním, psát něco jako recenzi, spíš časem zapadanou stopu tohoto filmu v mé paměti :)


Ale buďte rádi, že se neptám na podstatu prožitků a pocitů, to by některé povahy také mohlo dovézt k tomu, čím je i ukončení hlavní dějová myšlenky tohoto filmu.

Touto myšlenkou je smrtelně vážně uvařený pokus o sebevraždu, kterou společně pořádá partička sice rozličných, ale stejně životem unuděných mužů, kteří se snaží na zámackém sídle jednoho z nich, doslova o užraní se k smrti.

Ale pozor, nehodlají to spáchat jen tak něčím ! :) nýbrž těmi nejlepšími kulinářskými výtvory.

Film by někdo mohl nazvat až místy nechutným, ujetým, ale myslím, že právě ta surovost a přímost dává vyniknout určitým absurdním myšlenkám spojeným s jídlem jako koníčkem, někdy vyhnaného až k pošetilství, vedle jiných stránek reality, sexu (ve filmu také dost přítomného :), chtíčem, smrtí, nebo vůbec smyslu života jako takového.
Tento film může odhalit něco pravdivého, a místy je myslím si hodně zábavný :)

Ukázka z filmu 1

Ukázka z filmu 2


Originální název: LA GRANDE BOUFFE
Produkce: Itálie/Francie

Režie: Marco Ferreri
Hrají: Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Philippe Noiret, Ugo Tognazzi, Andréa Ferréol

Vítejte ve Vašem blogu

Příspěvky a komentáře na téma dobré jídlo, pití,kouření, restaurace, suroviny a vymlsávky jsou vítány. Pokud máte zájem přispívat svými články a postřehy napište si o přístup na email gurmanstvi@gmail.com, zřídí se vám přístup a můžete začít směle publikovat.

Pokud chcete zařadit své stránky na podobné téma do odkazů pošlete odkaz emailem.